V sobotu 23.2.2013 měli v Otrokovicích příbramští dorostenci čtvrtý pokus na celkové vítězství v Marečkově memoriálu. Prozatím vždy odešli z finále poraženi (2 x U17 v letech 2010 a 2012, 1 x U16 v roce 2012). Po semifinálovém vítězství nad Kladnem je ve finále (hraném také na 2 x 35 minut) čekaly Pardubice, které porazily domácí Zlín 3:1. I když sněžit přestalo již v poledne, pořadatelé víceméně pouze „zpluhovali“ místní umělou trávu; řečeno dopravním zpravodajstvím: „Na vozovce (hřišti) většinou ležela uježděná a namrzlá sněhová vrstva“. Při pohledu na hrací plochu bylo jasné, že podmínky nebudou technickému a kombinačnímu fotbalu a že účel bude světit prostředky. I když příbramský realizační tým nabádal před zápasem hráče k jednoduchosti řešení herních situací a nemazlení se s míčem, vzala tato taktika za své již od úvodního hvizdu. Zejména ve středu pole přicházela Příbram o míč po zbytečných kličkách, dlouhém držení míče u nohy a snaze o individuální vyniknutí. Naproti tomu Pardubice se spoléhali na pozornou, zahuštěnou obranu (bránili v devíti i deseti lidech), důraz v osobních soubojích, nakopávání dlouhých míčů a spoléhání na brejky. Jedna taková situace vyústila ve vedoucí gól Pardubic ve 24. minutě. Dlouhý pardubický nákop před šestnáctku Kvěch „pouze“ jistil tělem, Šebkovi přimrzly nohy k brankové čáře a jazyk k patru, Kvěch se nechal přetlačit a už pouze fauloval v pokutovém území. Nařízenou penaltu Pánek bezpečně proměnil – 0:1. Po přestávce se obraz hry prakticky nezměnil. Naopak se v 52. minutě měnil skóre a opět v neprospěch Příbrami. Nejdříve dlouhý pardubický nákop, Matějů nechal protihráče u brankové čáry odcentrovat, míč prošel metr před brankou a na vzdálenější tyči nikým nehlídaný Markovič dopravil balón do sítě – 0:2. Příbram se začala více prosazovat až v závěru zápasu, ale z množství dobrých příležitostí vytěžila pouze snížení. V 66. minutě se Černý prokličkoval až před brankáře a vstřelil kontaktní gól – 1:2. Pardubice si ale již vítězství nenechaly vzít. Co by bylo pro jiný tým jistě velikým úspěchem, bylo pro příbramské dorostence zklamáním, ze kterého však mohou vinit jen sami sebe – byli tentokrát hodně blízko. Soupeři je třeba blahopřát – lépe se vyrovnal s nástrahami povrchu a hlavně měl větší vůli po vítězství.